Konkrétně se jedná o kapitolu 25.2 – Hospodářský růst a přírodní zdroje1. Holman zde rozvíjí myšlenku, že hospodářský růst není „nepřátelský“ vůči přírodním zdrojům na tomto příkladu:
Chcete více lesů? Nešetřete papírem! Pod tímto titulkem se rozvíjí naprosto chorá myšlenková úvaha, která začíná větami: „Pokud jste si mysleli, že recyklace starého papíru zabrání úbytku lesů, tak se mýlíte. Je to totiž naopak. Nevěříte?“ a pokračuje: „Když se zvýší poptávka po chlebu, zemědělci vypěstují více obilí a tím pádem bude více polí. Stejně tak to bude s lesy. Ten kdo má rád lesy, by proto měl mít na paměti, že za velkou rozlohu lesů vděčíme velké spotřebě papíru a dřeva, nikoli naopak.“
Zase se mi otvírá kudla v kapse. Tak tedy vážený pane Holmane.
1) Jsou lesy a lesy. Je něco jiného mít monokultury smrku na Šumavě a je něco jiného mít krásné smíšené lesy s přirozeným úbytkem a přírůstkem nových stromů. Síla lesa nezávisí na jeho rozloze, nýbrž na energii, kterou v sobě les má schovanou, na zapomenutých zákoutích a na stáří svých velikánů.
2) Nyní si představme, že jsme vlastníky takového lesového pole. Vysázíme do řad stromy (ekonom by se mohl hájit tím, že do stejných řad jako praotec všech ekologů Elzéard Bouffier), nejlépe ty, co nejdříve vyrostou (to je jedno, že k nám do Čech nepatří, stejně je za pár let pokácíme). Pochvalujeme si, že mezní náklady byly malé, že stromy hezky porostou a jedním očkem už se vidíme v daňovém ráji. Pak ale uvidíme hašišáka, pane Holmane. Ten by nám mohl náš les zavšivit, zapálit, spálit a odpálit, hašišák jeden. Tak to přece nemůžeme nechat. To je přece náš les, naše stromy, naše peníze. Tak les oplotíme, že pane Holmane.
3) Ó veliká spotřebo, Tobě vděčíme za lesy, Tobě vděčíme za hory, Tobě vděčíme za řeky a Tobě vděčíme za království. A když už díky Tobě spotřebujeme ty tuny papírových obalů, tak co s nimi? No, nejlepší bude je vyhodit do lesa…
… ona si s nimi tržní ekonomika poradí.
1 Ekonomie / Robert Holman. — 4. vyd. — Praha: C. H. Beck, 2005, 710 s., 80-7179-891-6