Při přežvykování ulovených hmyzáků se na mě poťouchle šklebila. Věděla, že předevčírem jsem si krátce zdřímnul na mravenčím hnízdě. „Kdybych tam byla s tebou,“ říkala, „neměl bys ani jeden hryzanec.“
Do kempu v Preluku, kde jsem s ještěrkou trávil prázdninové dny, jsem dorazil stopem. Přivítalo mě moře neukrývající dno pohledům lidských naplavenin, rozedrané útesy, bleděmodré ostrovy v pozadí. Symfonie šplouchání uvězněná v rytmu vln. Kdyby nebylo lodí, moře by určitě bylo klidné, napadlo mě jednou.
Jadran je vidět dvakrát. Jednou jako tmavé skvrny na hladině, jako stíny vržené hřbety vln. Podruhé jako zlaté proužky světla odrážející se ode dna. Tajuplné mihotání.
***
Neukryl jsem se před nimi ani v recepci hotelu Ambassador, kde jsem já, otrhaný tulák v tričku NVÚ /fuck politics, fuck religion, fuck system, pogo punk from Czech/ potřeboval vyměnit pětadvacet euro.
Neukryl jsem se před nimi ani na terase přímořského baru. Koupil jsem si Karlovačko v láhvi, a ač dobře vychlazené, nešlo dopít. Hrtanová záklopka uposlechla příkazu chuťových pohárků. Mrcha se celá uzavřela /do sebe/.
-
držíce se za ruce chodili po plážích a po stezkách podél moře
-
navzájem se natírali olejíčky a opalovacími krémy
-
smáli se
-
posedávali na zahrádkách restaurací, kaváren a barů
-
urychleně zapínali vchody do stanů
-
nedočkavě zabouchávali dveře hotelových pokojů
-
byli mladí, staří, krásní i odpudiví
-
byli to Chorvati, Slovinci, Italové i Němci
Prázdninoví vymrdávači byli všude.
Já navečer v kempu rozložil alumatku, vyndal z batohu propocený spacák a na lihovém vařiči si udělal čaj. Usnul jsem pod plodícím fíkovníkem.